ŽIVOT PÍŠE PŘÍBĚHY

Marie Doležalová opět píše na svůj blog krásné příběhy

3.1.2017, 10:21
Na jeden celý rok se odmlčela herečka Marie Doležalová, blogerka Kafe a cigárka. A v prosinci se vrátila a opět píše příběhy, které čtenáře chytnou za srdce. Jako například ten o prarodičích... Více

Stáří je křehká květina

8.12.2016, 12:44
Potkávám je na ulicích, v parcích, v lese - jdou a spíše se drží u zdi, snad aby nepřekáželi těm, kteří mají rychlejší krok, možná z ostychu, že už nejsou mladí a krásní. V očích jsou vzpomínky, tváře plné vrásek. Jejich společníky jsou vnoučátka, psíci a hole. Do šedivých vlasů sněží a spadává podzimní listí. Důchodci. Více

Životní příběh Ludovíta Jana z Ostravy

1.11.2016, 19:17
Za vše, čeho dvasedmdesátiletý Ludovít Jano v životě dosáhl, vděčí svému otci. Pochází z cikánské osady v obci Nižná Myšla nedaleko Košic. Malý Lájoš, tak mu doma říkali, neměl se svými osmi sourozenci na růžích ustláno. Více

Zralá láska po italsku

3.2.2016, 15:56
„Bella stella, krásná hvězdo... ,“ říká mi Ital na lavičce a sune se blíž. Romantika to moc není, je mu devadesát a hnijou mu obě nohy. Mně v tuto chvíli hnije mozek, nic mě nenapadá. Snad chytnout jeho hůl a přetáhnout ho? Chytnu hůl...vtisknu mu ji do udřených dlaní, aby pomalu vstal: „Bella? Buďte rád, že blbě vidíte... “ Více

Jak si zaručeně prodloužit život (po italsku)

3.2.2016, 14:40
“Marto, ale to tady děláme všichni… Každý den!” Mazaně na mě zamrká osmdesátník Mário a opírá se o hůl. Denně.v osmdesáti letech? Italové mají tuhý kořínek. Bodejť by té vášni nepropadli! Více

Pipi

15.9.2015, 09:27
To rozhodnutí vzít ji s sebou domů padlo okamžitě. Nemůžu ji nechat samotnou v lese. I když byla schovaná pod vrstvou listí ta možnost, že ji něco povečeří, byla příliš vysoká. Více

Manželství v penzi

28.5.2015, 15:37
Čím déle jsou partneři spolu, tím víc se hádají. Odchodem do penze vše vrcholí. Vzdejme se snů, že ve stáří budeme se svými partnery či partnerkami sedět na zahrádkách a usmívat se na sebe. Zábavní muži se mění v nerudné dědky, starostlivé ženy v komandující semetriky. Více

Malířka Jaroslava Hýžová: Z mého života

30.1.2015, 15:24
Narodila jsem se v nejkrásnějším kraji na světě – v Beskydech na Valašsku, v Prostřední Bečvě “ve velkém domě”, jak vesničané nazývali pozdější hotel “Bečva”. Osm let jsem žila s rodiči kousek odtud na svahu ve dřevěné vile obrostlé divokým vínem, která později vyhořela. Od kolébky jsem se sytila krásou, poezií a dramatem. Kdybych se nestala malířkou, musela bych být básnířkou, tanečnicí nebo bůhvíčím, abych vyzpívala své uchvácení z tohoto koutu země a jeho lidu. V rajské zahradě živoucí přírody jsem načerpala všechno, co může výtvarníkovi v době zrání a vyspívání přinášet nezměrné bohatství představivosti a citu. Živly a dálky, slunečná opojení začínajícího jara, utonutí v květnatých lukách, prudké proměny sálajících veder v divoké bouře s hučením Bečvy a zmítanými lesy, jízdy na saních v oslnivém slunci závějemi jiskřivého sněhu, metelice, vichřice, až se tají dech. Více

Poslední projížďka New Yorkem

24.8.2014, 09:09
V New Yorku denně jezdí ulicemi tisíce žlutých taxíků. Jeden z nich řídí člověk, který zažil tento příběh: Více

Zamyšlení: Nespěchejme za smrtí

26.5.2014, 14:34
Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize. Více

Strana: 1 2 3 Zobrazené záznamy: 1 - 10 z 25 , Stránkovat po: